Plemeno kelpie se sestává ze dvou větví - Working kelpie [w.k.] a show (bench) kelpie [s.k.]a tyto dvě linie jsou tak odlišné, že lze téměř hovořit o dvou plemenech.
Velký rozdíl mezi oběma větvemi je linie chovu. W.k. je chována výhradně pro své pastevecké schopnosti, zatímco s.k. mají naproti tomu prošlechtěn hlavně exteriér. Proto může každý snadno rozpoznat zástupce jednotlivých větví. W.k. je původní rada. Mají kratší srst, jiný tvar hlavy a jsou často vyšší než s.k., které mají kratší nohy a trochu mohutnější tělo, vypráví B. Ostergen ze Strangnasu, která je předsedkyní výboru severských w.k. ve Švédském svazu pro w.k.

Barevné odlišení

S.k. jsou jednobarevné, zatímco w.k. mohou mít pálení okolo očí, na nose, lících, na spodní straně krku a hrudi, na nohách z vnitřní strany stehen a eventuelně na spodní straně ocasu. Mimo jiné bylo nalezeno, že psi, kteří byli v Austrálii vystavování na začátku 19. století byli jednobarevní a zřídka se zúčastňovail pasteveckých soutěží. Ti, kteří závodili, měli pálení, což ukazuje, že tito psi mají speciální gen. Ten fakt, že s.k. téměř nikdy neměla pálení, potvrzuje teorii, že tyto dvě větve přicházejí ze zcela různých chovatelských linií.

Přichází ze Skotska

Ze začátku pochází kelpie ze stejné země - ze Skotska. Emigranti je přivezli s sebou do Austrálie, kde se používali a používají k pasení ovcí. Časem se přeci jen jejich pracovní okruh o trochu zvětšil. Dnes mohou kelpie pást všemožné druhy zvířat např. skot, soby, buvoly, husy... W.k. je jediným plemenem, které se při soutěžích vyrovná border coliím. Během posledních 10 let vyhrálo přes 100 w.k. v otevřené třídě na ovčáckých soutěžích, ale jen jedna dvojice byla s.k.

Dovezla první

V zemi původu se velmi dbá na rozlišení těchto dvou větví. S.k. jsou tam registrovány Kennel klubem, zatímco w.k. existují v jiném registru u organizace Working kelpien Council of Australien - WKC. Svaz zahájil činnost v roce 1965 právě pro chov těchto psů z původních linií. Když B. Ostergen dovezla první kelpii, nebylo samozřejmé, že by se všichni psi mohli registrovat ve Švédsku. Švédský Kennel klub (SKK) nechtěl totiž uznat WKC a registrovat w.k. do plemenné knihy. Naproti tomu se vytvořil Severský Kennel klub a proto byla většina kelpií registrována nejprve v Norsku, dříve než byly uznány i ve Švédsku. Tehdy se ale nedělal rozdíl mezi větvemi a většina kelpií byla registrována pouze jako kelpie. B. Ostergen však vytrvale usilovala o to, aby SKK vedl separátní registraci pro w.k. V roce 1984 byl založen Nordiska Working kelpie Rodet, který se stal samostatným a silným klubem. Zde jsou v plemenné knize registrovány w.k. SKK nechtěl svaz uznat, ale zdá se, že se najde řešení. Navrženo je, že bude mít vlastní registraci v SKK. Představitelé jednotlivých svazů se sešli a nyní existuje návrh řešení, na kterém se dohodli po remíze během května. V srpnu půjde záležitost k projednání k představenstvu SKK. Návrh je, aby w.k., které jsou vedeny ve všeobecných registrech, mohly být převedeny do nových. To proto, aby v budoucnosti nedocházelo k omylům.

Správní majitelé

V NWKR se dbá na to, aby psi zakotvili u správných majitelů. Svaz doporučuje svým členům zkontrolovat, zda jsou štěňata skutečně u majitele, který je používá k práci. B. Ostergen má sama ovce a její čtyři w.k. jsou neocenitelné. "Já bych se bez psů nikdy neobešla", říká, "nyní můžu ubrat a pracovat pouze se dvěma psy." W.k. jsou chovány ve třech liniích. W.k. pochází ze Skotska. Je to samozřejmě již dávno, ale nyní tato historie vzala v Austrálii nový obrat. WKC objevil, že plemeno existovalo v zemi mnohem dříve, než by člověk věřil. Dříve se věřilo, že collie Brutus a Jenny byli předky kelpie, ale nyní se ukazuje, že to není zcela přesné. Našlo se, že rodina Robertsonova byli první skotští přistěhovalci, kteří odchovali skotské ovčácké psy, jenž pak vytvořili základ pro kelpie.

Odchov pasteveckých psů

George Robertson přišel do Austrálie ke konci poloviny 19. století a pracoval zde u příbuzných, až koupil v roce 1843 Warrock farmu v západní Victorii. Zde vybudoval velkou ovčí a dobytčí farmu, a pak začal chovat ovčácké psy. Dovezl skotské ovčácké psy, jak kallade collii nebo working collii. Tito psi se však velmi lišili od dnešních kolií. Odtud vedla ještě dlouhá cesta k dnešním výstavním koliím, které se podařilo vyšlechtit s pomocí barzoje.

Byl nadšen

Na počátku 70-tých let 19. století pracoval Jack Gleeson v Dunnrobinské stanice v blízkosti Robinsonova statku. Byl nadšen jednou fenkou, která byla výsledkem křížení mezi dvěma koliemi dovezenými ze Skotska. Robertson však dal štěně svému synovci. Ale Gleeson se nevzdal a naštěstí synovce přemluvil, aby fenku vyměnil za koně. Gleeson se hned poté vydal na sever, kde našel práci jako předák. Cestou se zastavil u svého dobrého přítele Marka Tullyho, který mu daroval černou kolii Moss. Gleeson pak nechal spářit svou fenku, kterou pojmenoval Kelpie, s Moss. První štěňata se narodila přibližně v roce 1873 a zanedlouho se uskutečnil další vrh po stejných rodičích.

Kelpie

Přibližně ve stejné době dovezl dvě coliie black & tan Brutus a Jenny od Gilberta Elliota. Spářili se během cesty lodí a po příjezdu vrhla Jenny štěňata. Jedno z těchto štěňat (Caesar) se potom spářil s Kelpií a štěňata se narodila asi v roce 1875. Jedna fenka dostala jméno Kelpie II. Stala se hvězdou od prvních velkých psích závodů v regionu Forbes. Její potomci se nazývali "Kelpies pups" a časem pouze kelpie. Že se Kelpie II. občas nazývá King's kelpie závisí na tom, že byla koupena jako štěně od CTW King. To znamená, že se kelpie vyvíjely ve třech liniích: Brutus - Jenny, Gleesonova kelpie a Moss.

Rozličný původ

Ale všechny kelpie se takto nemohou odvozovat. Studie prvních deseti let přihlášených kelpií do Sydney Royal Dog Show ukazuje, že přestože většina majitelů je vázána k původnímu regionu a kelpie vykazují typické pálení, není v jejich původě navázáno na první tři kelpie. S myšlenkou na to, že s.k., které jsou běžnější v oblasti Sydney, také často postrádají znaky (pálení vázané genetickým faktorem). Domníváme se, že jde o dva různé původy.

Kelpie = vodní duch

Kelpie bylo jméno, které skotští pastevci rádi dávali svým psům, čemuž se nechce věřit, když zjistíte, co pojmenování znamená. Kelpie znamená "zlomyslný vodní duch", který postihoval brody v podobě koně.

Pracovití, ale samostatní

W.k. je otevřená, ale samostatná, přátelská, čilá a bystrá, s velkou chutí do práce, ale bez schopnosti odpočívat, pokud je práce hotová. W.k. se lehce učí, ale mají vlastní vůli a rády řeší problémy po svém. Často pochopí situaci dříve, než předák, ale toto neumožňuje, aby byla vychovávána dvě štěňata současně. W.k. je příjemný rodinný pes za předpokladu, že může vybít přebytečnou energii a uplatnit svůj intelekt. Nehodí se jako pes do smečky, neboť pak je stresována.

Nordiska Working Kelpie Rodet

NWKR byl založen v roce 1984 a sdružuje majitele w.k. Švédska, Norska a Finska. Nyní má svaz přesně tři sta členů, většinou ze Švédska. Plemenná kniha registruje všechny kelpie, které se zúčastnili pasteveckých zkoušek, nepřihlížeje k původu a kvalifikuje w.k. Svaz pracuje, aby zachoval a zlepšil pastevecké schopnosti w.k. a snaží se rozšířit informace o plemeni mezi veřejnost. Brigitta Ostergen je předsedkyně svazu a odpovídá za členské noviny. Je rovněž předsedkyní chovatelské komise, kterou svaz doporučuje zkontaktovat dřív, než si koupíte štěně.